Žijeme v požehnané době, kde užojem „geek“ omezený jen na matfyzáky co čtou DC komiks. Dnes může být geekem každý. Důkaz: on-line komiks pro history/literature geeky:

Žijeme v požehnané době, kde užojem „geek“ omezený jen na matfyzáky co čtou DC komiks. Dnes může být geekem každý. Důkaz: on-line komiks pro history/literature geeky:

#1 Flirtující obsluha v kavárně
Řetězcové kavárny se zdají neosobní, a asi taky jsou, ale /v rámci korporátního blaha/ s tím zjevně zkouší něco dělat. Třeba dneska se na mě barista celou dobu, co mi dělal skinny latté, hrozně usmíval. Uznávám, že možná až moc vehementně, takže abych unikla awkward chvílím, putovala jsem očima po celém Stárbaksu dokud mi do ucha nezařval, že Káta tu má to svoje latté. Ale co si budeme povídat, každý by měl mít alespoň jednou za den pocit, že ho někdo balí.
#2 Staří kamarádi, kteří se vůbec nezměnili
Jsem býk. Nemám ráda změny. Kamarádi, které potkáte po šesti letech a pořád jsou stejní /myšleno hlavně povahou a zájmy/, dávají lidem jako já naději, že v dnešním předynamizovaném světě pořád existuje něco, čeho se můžete chytit.
#3 Iluze vašich mladěích sourozenců o vás samotných
„Ta kamarádka mi tě připomíná, je taky taková hezká a chytrá.“
#4 Good hair days
S dobrými vlasy si připadáte jako bůh. S vlasy přeleženými na jednu stranu si připadáte jako kretén. S tupé jako má Donald Trump vypadáte, že nosíte 24/7 z nějakého důvodu na hlavě mrtvolku štěněte zlatého retrívra.

#5 Když zjistíte, že jste jeho typ
Krom jedinců s chorobným sebevědomím má většina z nás prostě problém se mít pořád rád. Ale někdy se stává /samozřejmě zásadně měsíce a roky později/ že se dozvíte, že jste přesně jeho typ. A to je hezký.
Je to oficiální – nenávidím své zaměstnání. A ano, vím že už jsem to tvrdila několikrát a že je to možná přechodné, ale hodně dlouho byli v naší práci alespoň pohodáři, nicméně dnes je už náš kancl plně a nezvratně infikován pokleslíky z VŠO /ano, jsem státně-vzdělávací elitář a nestydím se za to/ a nic není jako dřív.
Proto je na místě zpracovat si zcela realistický seznam mých kariérních možností v případě, že mi ultimátně rupne v bedně a už se tam nikdy, ale nikdy /bože, jak krásně to zní, NIKDY/ neukážu.
Ale vážně.
Jsem pár hodin po návratu z O2 Open-air festivalu a krom toho, že mě bolí bederní páteř ze snah vidět včera večer Kasabian i přes cucající se páreček hned přede mnou, jsem safe and sound a celkem spokojená.
A nyní to, co vás nejvíc zajímá! Můj vybroušeně profesionální názor na všechny vystupující:
3. místo – Röyksopp
Elektronická muzika umí dobře drtit hranice audiovizuálního vnímání, moje srdéčko však naživo zase tak moc nepopichuje. Raději sedím doma a se sluchátky v uších a libovolnou líbivou kapelou v playlistu si představuji, že hraju v Grey’s Anatomy
Byli ale i tak hezcí a uznávám, že moje názory ovlivňuje i fakt, že v pátek večer jsem tou dobou měla akutní potřebu uříznout si nohy. Note: přístě kompresní punčocháče, to bude ssssexy.
2. místo – Kasabian
Kasabian byli sladcí. Ačkoli Tom mluvil dost sprostě a /zklamání!/ vypadal spíš jako anglickej hooligan než jako zasranej alternativec /na což jsem se těšila/, uměl nás všechny povzbudit, nabudit a hlavně vzbudit, protože nastoupili asi v 11:45 a hráli snad přes hodinu. Kdo mě zná, ví, že touhle dobou mě při vědomí uchová jen máloco.
Taky si přivezli skvělé stroboskopy a bedňáky, kteří zkoušeli mikráky slovy jako „simply sausages“, což mi přišlo natolik okouzlující, abych to učinila i titulkem tohoto článku.
numero uno – Tata Bojs
Stalo se to zase a bude se to asi stávat, dokud Tatáči nebudou pod drnem. Nejlepším koncertem se pro mě stali právě Tata Bojs, a to jsem vlastně jen línej fanda co zná snad jen půlku textů a z novýho alba slyšel snad třetinu písniček.
Ovšem 90’s dance verze Skovky a předělávka Personal Jesus od Depešáků (“Tleskáme častějc“), to byly prostě perly všech perel, nebo alespoň oupnérfestivalových perel.
No prostě jsou to kluci šikovný a jsem na ně hrdá, poněvadž tak trochu věřím, že je z backstage poslouchali Röyksopp a říkali si „jo jo, to jsou správný čímani!“.
Neměla jsem s sebou žádný aparát, proto vás nemohu oblažit originálními obrázky. Bude vám muset stačit Caisova chlupatá hruď. Mně rozhodně stačí.
Francouzi by si zasloužili pohlavek. Němcům se všichni tak rádi smějeme! A Španělé vypadají jako želvy.
Následující slovníček je určený všem, kteří si do zahraničí nejedou dělat přátele. Kompletní seznam prázdninových frází k nalezení zde. Je geniální.
How much is that in real money?
C’est combien en monnaie réelle ?
¿Cuánto es en moneda estable?
Wieviel ist das in richtigem Geld?
Don’t you speak English?
Vous parlez pas anglais ?
¿Usted no habla inglés?
Sprichst du kein Englisch?
The bellboy won’t score me any coke.
Le groom refuse de me procurer un petit peu de came.
El mozo se niega a venderme cocaína.
Der Page will mir kein Koks bringen.
Did your face get that way in the war?
C’est à la guerre que vous vous êtes fait cette tête ?
¿Qué le pasó a su cara? ¿Fue en la guerra?
Ist dein Gesicht im Krieg so geworden?
Don’t „imperialist pig“ me, my good man.
Fichez-moi la paix avec votre „cochon impérialiste“, mon petit bonhomme.
¡Váyase usted al cuerno con su „cerdo imperialista“, hombre!
Nenn du mich nicht „imperialistisches Schwein“, mein Lieber.
That’s not all! I have two more photo albums!
Mais ce n’est pas tout! J’ai encore deux autres albums de photos!
¡Pero eso no es todo! ¡Todavía tengo que mostrarle mis otros dos álbumes de fotos!
Hey, das ist noch nicht alles! Ich habe noch zwei Fotoalben!
Where can I find the dissidents?
Où se trouvent les dissidents ?
¿Dónde puedo encontrar a los disidentes?
Wo sind hier die Dissidenten?
I don’t suppose there’s anything but churches here.
Je suppose qu’ici, il n’y a rien d’autre que des églises.
Supongo que aquí no hay nada, sino iglesias.
Ich geh’ mal davon aus, dass es hier außer Kirchen nichts gibt.
Follow that car.
Suivez cette bagnole-là.
Siga a ese carro.
Folgen sie dem Wagen.
Slow down, you cretin!
Ralentissez, espèce de crétin!
¡Vaya más despacio, cretino!
Langsamer, sie Idiot!
I know I ate it, but I didn’t order it.
Oui, oui, je l’ai mangé, mais je ne l’ai pas commandé.
Sí, me la comí, pero no la había ordenado.
Ich weiß, dass ich es gegessen hab, aber ich hab’s nicht bestellt.
Kompletní seznam prázdninových frází k nalezení zde.
Ne, tenhle člověk není ani cirkusák, ani jedno z těch dětí, co tvoří kýčovité pohledy pro Unicef, abyste s nimi mohli deset let v kuse otravovat lidi, kteří vám nejsou o Vánocích natolik cenní, aby si od vás zasloužili dostat vánoční přání, které má nápad.
Nic proti Unicefu.
Lev Yilmaz. Americkej Turek, kterej dokázal takový tý poetický indie zamyšlenosti nad obyčejnejma věcma dát po dlouhý době svěží nádech. Hurá!
„Food“ je pro mě taky dost srdcovka.
V těch osmdesátých letech ten lančmít chutnal líp. A v akčních filmech to taky bylo lepší.
Predátoři jsou super film, o tom žádná. Ale Adrien Brody ne. Adrien Brody může hrát pomatence a indie idoly v béžových Fedorách a samozřejmě také židy (ty asi ze všeho nejvíc). Ale rozervaného žoldáka, co to tady všechno vede a má největší koule ze všech?
(Zde foto Brodyho lísajícího se k Gerardu Butlerovi (nebo pokud chcete po Wordovsku: Gepardu Hitlerovi). Brody zřenštile pomrkává, Butler do sebe mužně sází hranolky.)
Příště mu dejte roli, ve které ze sebe nebude tlačit tvrďáckej hlas posazenej níž než nízko. Je mi jedno, že má sixpack, protože i s ním má pořád čtyřicet kilo a mně je z něj smutno. Tak nějak empiricky přece všichni víme, že vysocí hubení nosatí chlapi nejsou zabijáci, ale matfyzáci.
Škoda, asi neměli Predátory točit zrovna když byli všichni akční hrdinové světa zaměstnáni hraním v The Expendables.
Posledních pár dní jsem měla dojem, že jsem si začala na horko zvykat. Pak jsem si přečetla, že zastavení pocení je příznak tepelného stresu a pravděpodobně se vám vaše tělo snaží naznačit, že pokud se hodně brzy neodstěhujete do Osla, zemřete.
Chtěla jsem se zchladit doslovnou verzí Last Christmas od Wham!, ale už je k nalezení jen na ruských videoserverech (azbuka asi vymítačům ilegálních videí dává zabrat). Nicméně zde je. Last Christmas Literal Version.
Pro lidi, kterým tohle video už připadá fakt starý (je starý, ale sakra, baví nás snad pořád, ne), už můžu věnovat jen jednu letní depresi.
Takže nezapomeňte pít, nehejbat se, nechodit ven, neopalovat se /budete brzo starý a v plavkách budete vypadat líp než já, to je velké no-no/ a nechodit v horách trávou vyšší než 30 cm! (Klíšťák alert!!! D: )
Tak už zítra strčíte svého knížete nebo uhlazence ve špičatých botech do urny (a já pořád osciluji mezi srdcem a výchovou, ačkoli vás mohu ujistit, že ani jedno mne netáhne k jedné ze dvou zmíněných možností).
Nedávno jsme si ukázali, jak se vypouští pára politického dusna za kanálem, dnes zůstaneme doma se smíchovskou plachtou „Lžu vám a vy to víte“.

Nuda předvolebního období často krystalizuje mnoha tvůrčími způsoby. Podívejme se dnes spolu na to, jak se v Británii obšťastňovali s billboardem Davida Camerona.

(mimochodem, Cameronův billboard zaujímal především poněkud přehnanou vyretušovaností. Hawt.)
Photoshop ale není jedinou zbraní vášnivých labouristů. Staré dobré metody jsou tu s námi pořád. Baví mě především jejich jednoduchá upřímnost.
Tento web je provozován s využitím systému WordPress. (Česká lokalizace)